home   lightworker   spirituální psychologie   události   pátá dimenze   atlantida
Atlantida


Magnetické linie. Leylines

Magnetické linie. Zdrojem zemského magnetismu je roztavené železo ve vnějším jádru země. Neustálý pohyb volných elektronů v tekutém železe vytváří proud, který indukuje magnetické pole. Jeho intenzita se na povrchu naší planety v různých místech, dnech a dlouhých časových období, liší.

Atlanťané si vážili svého prostředí a vnímali přirozený tok magnetické energie, který pokrývá povrch naší planety. Tak jako mimozemské civilizace mají tendenci létat nad povrchem Země po určitých přímých trasách, které mají magnetické charakteristiky, tak Atlanťané kdysi využívali magnetickou sílu energetických linií pro cestování. Tyto linie byly popoháněny energií Slunce nebo Měsíce. Bylo vždy jednodušší cestovat během dne nebo v době úplňku, kdy byla nejsilnější doba pro cestování a nemožné to bylo v době zatmění, protože dopravní prostředky nemohly být ničím popoháněny. Atlanťané se naučili pohybovat podél magnetických linií a využívat soulad svých a přírodních sil k různým účelům.

Magnetická energie je zjevná ve starých kamenných kruzích a budovách, které jsou postaveny podél energetických drah. Tato energie je dostupná ve směru nahoru a dolů a naopak. Naši předkové stavěli kamenné sloupy a kostely v oblastech, kde se hluboko pod zemí protínají proudy, takže tyto stavby sloužily jako akupunkturní jehly přinášející spirály energie. Ve Velké Británii tyto linie spojují kostely, mohyly, rozcestí, hřbitovy, hraniční kameny, hrady a brody. Říká se, že jimi teče soustředěná magnetická energie. V Austrálii domorodci už tisíce let cestují po přímých drahách (viz kniha Poselství od protinožců). Chodí po stezkách, kde při chůzi získávají energii a urazí delší a obtížnější úseky než na nových silnicích.

V místech vysoké přírodní energie mysl lidí poskytuje tělu zvláštní sílu. Jestliže dáme dohromady jejich sílu mysli se znalostímagnetické energie a zvuku, dokážeme si představit, že Atlanťané a jejich potomci uměli po energetických drahách pohybovat velkými předměty a sami nad nimi cestovali vzduchem. Mnoho energetických pásů se nachází v Číně a tyto poznatky zahrnuli do vědy geomantie a Feng – Shui.

Gaussometry měří sílu statického magnetického pole obíhající v neporušených starých kamenných kruzích a kolem nich. Další testy ukazují, že kameny samy působí jako zesilovače a produkují spirály energie. Znalost potřebná ke stavbě silných kruhů stojících kamenů byla v Atlantidě přenášena z generace na generaci. Atlanťané žijící v souladu s přírodou si zachovali k zesílení energie schopnost najít mocná místa a vybrat vhodné kameny. Věděli, že kameny absorbují energii z okolí a jsou ve spojení s těmi, kdo je uctívají. Ultrazvukové vlny vyzařované z kamenů jsou zvlášť silné při východu slunce.

Edward Leedskalnin, Litevec, který žil ve Spojených Státech, vynalezl prostředky, jak sám a bez pomoci zvedat a manévrovat s bloky korálů, které vážily až 30 tun. V Homesteadu na Floridě byl schopen nalámat a postavit celý komplex monolitických korálových bloků do vzorců a staveb. Vylámal a vztyčil 1100 tun kamene během 28 let. Tvrdil, že zná tajemství, jak se stavěla Velká pyramida v Gize. Říkal, že veškerá hmota je složena z individuálních magnetů, a právě pohyb těchto magnetů uvnitř materiálů a skrze prostor je tím, co produkuje magnetismus, elektřinu atd.

Země, která má vlastnosti velkého magnetu, vytváří proudy magnetické energie, která následuje magnetické linie. Pokud budeme jako Leedskalnin předpokládat, že se všechny předměty skládají z individuálních magnetů, můžeme předpokládat, že mezi těmito předměty existuje přitažlivá síla díky inherentní podstatě magnetu usilovat o spojení se s opačným pólem druhého magnetu. Možná Leedkalninovým nástrojem pro práci s gravitační silou  Země bylo objevení způsobu, jak seřadit a spárovat magnetické elementy v jeho korálových blocích tak, aby byly vůči individuálním magnetům vyzařujícím ze Země natočeny toutéž stranou, tedy těmi póly, které se vzájemně odpuzují.

Proudy energií, které křižují pod povrchem Země, se dají přirovnat k akupunkturní síti meridiánu a bodu na těle člověka. Jsou základní strukturou energetického těla planety. Některé jsou dlouhé jen několik kilometrů, jiné jsou dlouhé tisíce kilometrů. Některé jsou neuvěřitelné, ale ne nepřirozené rovné. Liší se svou šířkou i intenzitou. Snad pomůže představa tvaru přesýpacích hodin, kdy se nejužší část kryje s povrchem Země, a jakéhosi dvojitého víru, který dodává a předává energii dovnitř i ven z povrchu Země.

Energie, které jsou takto předávány, jsou nejrůznější kvality. Některé korespondují s lidskou zkušeností pocitu, emocí, mentality, ducha. Naši předkové (proutkaři, mistři feng šui, ale i šamané a středověcí stavitelé) dokázali tyto energie a jejich proudy registrovat. Číňané již 4000 let hovoří o "dracích žilách" a nikdy v takových místech nestavěli domy. Staří Římané a gotičtí stavitelé své znalosti těchto anomálií aplikovali na své stavby. Značná část pohádek a mýtu obsahuje zprávy o kamenech, jejich síle a moci, a energii určitých míst atd. Původní středověké názvosloví bylo ovlivněno terminologií různých kultur, takže se zónám říkalo "dráždivé pruhy, iritační pruhy, zářivé pruhy, zemní záření, geopatické dráždění" aj.

Od minulého století se provádí výzkum v Anglii, kde se jim říká "leylines" a kde má dlouhou nepřerušenou tradici také proutkařství (dowsing). Od roku 1927 "pátrači po zónách" dokonce vydávají svůj časopis (Ley Hunter´s Manual). Od 30. let 20. století se zkoumají sídelní místa v Německu, Francii, po 2. světové válce začaly výzkumy v Polsku a SSSR. Dnes veda hovoří o "tektonických poruchách nebo jiných geologických nehomogenitách" a postupně začíná různé anomálie měřit. Geopatogenní zóny i geomagnetická situace jsou módou a jejich vliv např. na výskyt zhoubného bujení a jiných alergií a patologických potíží u lidí i zvírat, na výrobní procesy i chátrání stavebních konstrukcí či dopravní nehodovost je již prokázáno.

Je známo, že např. včely, jejichž úl je nad geopatogenní zónou, vynášejí daleko více, a mravenci si v lese svá kopcovitá obydlí staví s oblibou přímo nad křížením zón. Zatímco kočky negativní zóny, jak se označují zóny člověku dlouhodobě nepříznivé, vyhledávají, naopak psi se jim vyhýbají. Kdysi si podle toho, kde si pes v dome "ustlal", hospodáři umísťovali svou postel. Negativní zóny vyhovují také dubu, bríze, olši a lípě, pozitivní spíše smrku, meruňce. Senzibilové zjistili, že pozitivně "vyzařují" například i kojenci a děti tak do deseti let, ale i psi a "dobré" obrazy. Dokáží detekovat jak vodu, tak zóny na dálku (stačí jim jen nákres bytu či místa).

Proutkaři. Objektivní, tedy vědou uznávaný přístroj, kterým bychom tyto zóny a energetické proudy mohli měřit, zatím neexistuje. Veškeré naše znalosti jsou založeny na biologických reakcích člověka, proutkaře. Proutkař dokáže detekovat nejen vodu, zóny negativní i pozitivní (tedy lidskému organismu nepříznivé nebo naopak příznivé), podzemní prostory, elektrické kabely, ale také "nehomogenity" na lidském těle, záření stromu, kamenu, skal - svědcí to o tom, že nám schopnost cítit prostor a reagovat i na smysly nepostižitelné energie byla vrozena (jako některým zvířatům).

Proutkaři a senzibilové rozeznávají geopatogenní a pozitivní zóny (geozóny), jejich křížení a tzv. gejzíry. Dále uvádějí, že samotné proudy energií mohou vířivě a spirálovitě rotovat. Intenzita vyzařování zón se mění v průběhu času, nejvyšších hodnot dosahuje mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ráno, nejnižších hodnot mezi devátou a jedenáctou dopoledne, a mění se i v průbehu měsíce (souvisí zřejmě s fázemi Měsíce). Z některých statistických šetření vyplývá, že "negativní" (rozuměj člověku nepříznivé) zóny pokrývají asi 38% a pozitivní zóny 32% zemského povrchu. Nejčastějším modelátorem negativních zón je podzemní podpovrchová proudící voda (asi 70% podílu).

Lovci energetických linií. Angličtí "lovci energetických linií" se již od roku 1977 v rámci dlouhodobého projektu Dragon systematicky pokouší měřit různá posvátná místa a zvláště megalitické kameny, okolo nichž jsou zjištěny vždy zvýšené hodnoty magnetického pole. Při měření tzv. Královského kamene (ve Warwickshire) zjistili nejen významné změny geomagnetického pole, včetně několikrát větších hodnot v proutkařem označených spirálách a prudkých změn hodnot několikrát do roka, ale při měření ultrazvukem se zjistilo, že kámen občas při úsvitu "pulzuje" ve dvouvteřinových intervalech a několikrát do roka (při úplňku a jednou při novoluní) dokonce pulzoval až 3 hodiny. V lednu 1987 kámen najednou z pásu asi uprostřed vydal hodinu a půl po východu slunce signál 37 Hz a o půlnoci ho zopakoval. Této skupině tří kamenů se odedávna říkalo "šeptající rytíři".

Členové české Nadace pro studium a výzkum hraničních jevů podobně v době slunovratu v červnu 1994 měřili menhir u Klobouk poblíž Slaného. Tento 3,5 metru vysoký kámen, "kamenný pastýř", stojící na původním místě, prý mel kdysi kolem sebe stádo menších kamenných "oveček". Pomocí přesných cesiových magnetometrů bylo zjištěno, že kámen nejen že vytváří zápornou magnetickou anomálii (je svým magnetickým polem otočen proti poli zemskému), ale při východu slunce se tato anomálie nevysvětlitelně posunula o jeden metr na východ. Všem účastníkům měření se zdálo, jakoby kámen tepal. Nezávisle na sobě všichni určili stejný rytmus - 56 tepů za minutu. Negativní pocity některých byly vysvětleny nepravidelným srdečním tepem. Že by se jejich srdce snažila napodobit pomalejší tep kamene?

Zóny, pruhy, dračí žíly nejsou jediné energetické linie detekovatelné na povrchu země. Němec dr. E. Hartman a Švýcar dr. Manfred Curry objevili dva druhy mřížových sítí pásmových zón, které jsou dnes podle nich pojmenovány (HA a CU zóny). Ing. Rumler se zónami a tzv. biopolem zabývá dlouhá léta a tvrdí, že toto záření není totožné s elektromagnetickým polem, má výrazné optické vlastnosti (lze ho lomit ve štěrbině, odrážet zrcadlem) a velmi dobře ho charakterizuje taoistická teorie jinu a jangu. Zjistil také, že "září" převážně tvary, nikoliv materiál - proto zdrojem záření je i dutina v zemské kůře, která na základe své geometrie má svůj rezonanční kmitočet. Voda toto záření výrazně pohlcuje - např. námraza na listech stromu se velmi podobá Kirlianove fotografii listu.

Poznatky - Martin Buben, Atlantida - ztracená civilizace - Shirley Andrewsvíce, doporučuji  www.leyhunter.org